OKOLÍ

Jezuitská kolej

Jezuité přišli do Kutné Hory v roce 1626. Jezuitský řád se v té době zaměřil na výchovu dětí a mládeže. Proto byla u kostelu svaté Barbory, který jim v té době patřil, vybudována v letech 1667-1700 stavba barokní koleje. Před budovou koleje byla uměle vytvořena terasa, která byla počátkem 18. století vyzdobena po vzoru galerie soch na Karlově mostě v Praze galerií soch světců. Sochy vytvořil jezuitský sochař František Baugut.

Hrádek

původně postavený jako samostatný opevněný objekt, plnil pravděpodobně úlohu strážní tvrze nad údolím říčky Vrchlice. První písemné zmínky o této tvrzi a jejím majiteli, Hermanu de Castro, pocházejí z r. 1312. Od poloviny 20. stol. je budova Hrádku sídlem kutnohorského muzea (Českého muzea stříbra), pokračovatele a právního nástupce muzejního a archeologického spolku Vocel (založeného v roce 1877). Ve sbírce muzea jsou uloženy rozsáhlé sbírkové soubory uměleckořemeslné, výtvarné, etnografické, ale především numismatické, geologické a unikátní exponáty z oboru hornictví, hutnictví a mincovnictví. Součástí muzea je i zachovalá středověká štola s ukázkami hornických činností ve středověku.

Kamenný dům

Historie domu spadá ještě do doby před husitskými válkami. Z této doby se dodnes dochovaly rozsáhlé sklepy a původní je i stavební dispozice domu. Po ukončení husitských válek patřil dům stojící na tehdejším Masném trhu bohatým řezníkům.

Do dnešní podoby jej pro kutnohorského patricie a důlního podnikatele Prokopa Kroupu v roce 1489 přestavěl stavitel Mistr Brikcí z Vratislavi (Briccius Gauske). Tento stavitel byl zároveň výborný kameník a sochař a své znalosti zde bohatě uplatnil. Na průčelí domu vytvořil bohatě plasticky prolamované ornamenty a hluboké reliéfy. Honosná výzdoba oslavuje Kroupovo povýšení do šlechtického stavu a zároveň symbolicky upozorňuje na poslední věci člověka.

Klášter řádu sv. Voršily

První skupina Voršilek přišla do Kutné Horyv r. 1712, začala okamžitě budovat školu pro dívky a hledat vhodné místo pro novostavbu kláštera. Jednání s kutnohorským magistrátem se protáhlo a teprve po dvaceti letech mohla stavba podle plánů nejvýznamnějšího architekta své doby Kiliána I. Dientzenhofera skutečně začít; podařilo se postavit pouze tři křídla. Kostel, vyrostl až na počátku 20. století a vyprojektoval ho B. Ohmann.

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Budova tohoto kostela je v mnohém netypická pro to, co návštěvník Kutné Hory čeká od zdejší architektury. Projekt zpracoval F. M. Kaňka v letech 1734-1754 a s výslednou podobou pak nepomáhal nikdo méně slavný než K. I. Dientzenhofer.

Sankturinovský dům

Impozantní palác s barokní fasádou, který tvoří dominantu Palackého náměstí, pamatuje nejdávnější počátky města.

Dnes slouží jako kulturní a společenské centrum; v přízemí se nachází informační středisko, kde turisté dostanou všechny potřebné informace o městě, ubytovacích a programových nabídkách. V prvním podlaží se nalézá kongresové centrum, ve druhém pak Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory navazující prezentacemi současného výtvarného umění na svůj regionální výstavní program ve Vlašském dvoře. Zbylé prostory domu využívá Informační centrum a Muzeum alchymie.

Kostnice

Její založení je svázáno s příběhem opata Heidenreicha, který se ve 13. století vypravil do Jeruzaléma, odkud si přivezl hrst posvátné půdy. Při slavnostním obřadu ji rozházel po místním hřbitově a proměnil ho tak v místo naplněné zázrakem. K místním nebožtíkům později přibylo 30 tisíc obětí moru a za husitských válek spousta husitů.

Kosti byly k výzdobě použity už v 16. století, ale definitivní podobu jí dal až barokní architekt Jan Blažej Santini. Poslední úpravy kostnice provedl v 19. století řezbář František Rint.